na čem poplujete?
HISTORICKÁ OSOBNÍ MOTOROVÁ RYCHLOLOĎ MUNOT
Něco z historie
Loď Munot byla postavena v Kressbronn am Bodensee v Německu v roce 1936 společností Společnost Bodan Werft ve specializované loděnici u Bodamského jezera pro paroplavební společnost „Schweizerische Schifffahrtsgesellschaft Untersee und Rhein“. Patřila k první generaci naftových lodí, které nahradily staré lodě jezdící ještě na páru. Ve Švýcarsku jezdila celých 60 let na řece Rýn a má za sebou hrdou švýcarskou minulost a slávu.
V roce 1996 byla prodána cestovním kancelářím pana Hofstra. Sloužila jako výletní loď v Holandsku, kde projezdila oblast Fríska, ale také plula na vzdálené plavby po Evropě, plavila se až do Berlína, Trieru, Pasova, Prahy a dokonce i do Budapešti. Pan Hofstra nakoupil staré autobusy Saurer ze 30. Let. Těmito autobusy vozil po hotelích a památkách své klienty po připlutí Munota do destinace. Loď Munot se také plavila po Severním moři v příbřežních oblastech (tzv. Waddenzee) mezi severním pobřežím Holanska a Frískými ostrovy, například do Terschellingu. Poté, co pan Hofstra odstoupil od podnikání a nechal loď svému synovi, Munot byl nabídnut k prodeji. Jan Hofstra nečekaně zemřel v roce 2015. V březnu 2017 přešel Munot do držení společnosti SRF Shipbuilding v Harlingenu.
Byly vyrobeny 4 exempláře této lodi, Munot, Mouette, Arenenberg a Cygne. V současné době kromě lodi Munot stále pluje loď Mouette, která kotví v Londýně na Temži. Byla nádherně zrekonstruována a slouží jako obytná loď přímo majiteli. Dále je v provozu loď Cygne, která je využívána švýcarskou lodní dopravou. Cygne byla zmodernizována. Loď Arenenberg byla již bohužel zlikvidována.
Rekonstrukce
Naše společnost Plavby Pálava zakoupila loď Munot v roce 2018 a trvalo 2,5 roku, než se podařilo loď Munot přepravit z Holandska až na Novomlýnské nádrže a zrekonstruovat alespoň tak, aby se mohla znovu plavit. Rok a půl stála na suchu v Pasohlávkách v objektu firmy Vinofrukt a velká část podponorové části lodě byla zrekonstruována. Nyní čekají Munot ještě opravy interiérů, ale i bez toho je Munot krásná loď. Rekonstrukce interiérů bude postupně pokračovat. Společnost má snahu vrátit lodi její stále skrytou krásu a luxus.
OSOBNÍ MOTOROVÁ LOĎ VĚSTONICKÁ VENUŠE
Příběh plavidla
Loď Věstonická Venuše byla vyrobena v roce 1963 v loděnicích VEB ve městě Laubegast v Německu. Až do roku 1999 jezdila jako přívoz na řece Labi v německém městě Pirna. Poté sloužila pod jménem Renata jako vyhlídková loď pro turisty na řece Vltavě v Praze. Od roku 2002 jezdí na Mušovské nádrži vodního díla Nové Mlýny. Loď je ocelová a 14,04 metrů dlouhá. Šířka lodě je 3,32 m, nejvyšší přípustný ponor 0,75 m.
V roce 2015 byla provedena celková rekostrukce strojovny a nyní je Venuše poháněna marinizovaným motorem Zetor. To poskytlo lodi nesmírné výhody, neboť motor se velice snadno a lacino udržuje a spravuje. Náhradní díly jsou levné a snadno dostupné. Plavidlo je velice dobře manévrovatelné a motor nemá žádné problémy s chlazením ani v horkých dnech. Dosahuje rychlosti plavby až 14 km/hod, a to není málo. V roce 2021 zůstala přes sezónu na suchu a na podzim je plánována rekostrukce exteriéru a interiéru.
O jménu lodi Věstonická Venuše
Věstonická Venuše je vypálená hliněná soška, která byla objevena Karlem Absolonem v roce 1925. Byla nalezena na sídlišti lovců mamutů mezi dnešním Pavlovem a Dolními Věstonicemi. Replika Věstonické Venuše je vystavena v archeologickém muzeu v Dolních Věstonicích. Originál sošky je v Moravském zemském muzeu v Brně. Venuše byla v době nálezu stará asi dvacet šest tisíc let. Kolem ní ležely úlomky mamutích kostí a kamenných nástrojů. Dlouhá léta ji odborníci považovali za výraz mužského umění naplněného sexuální symbolikou. Dnes jsou tyto názory překonané. Slavná Věstonická Venuše tvořila, jak se zdá, součást obřadního rituálu vzdáleného běžnému životu. Důkazem je materiál, z něhož je vyrobena. Hliněné předměty při nešetrném vypalování v peci popraskají nebo explodují. Věstonická Venuše je vymodelována z místní hlíny, která je vůči popraskání maximálně odolná. Přesto jsou na ní velmi znatelné praskliny, které zřejmě autor při modelování vyhotovil. Unikátní je také otisk prstu, který na jejích zádech zanechal. Soška mohla například sloužit k věštění budoucnosti.