Auf welchem Boot werden Sie fahren?
Historisches Passagier-Motor-Schnellboot Munot
Geschichte
Das Boot Munot wurde 1936 in Kressbronn am Bodensee, Deutschland, von der Gesellschaft Bodan Werft in einer spezialisierten Werft am Bodensee für die Dampfschifffahrtsgesellschaft „Schweizerische Schifffahrtsgesellschaft Untersee und Rhein“ gebaut.
Es gehörte zur ersten Generation von Dieselschiffen, die die alten Dampfschiffe ersetzten. In der Schweiz war es 60 Jahre lang auf dem Rhein im Einsatz und blickt auf eine stolze Schweizer Vergangenheit und große Bekanntheit zurück.
Im Jahr 1996 wurde das Schiff an die Reisebüros von Herrn Hofstra verkauft. Es diente als Ausflugsschiff in den Niederlanden, fuhr in der Region Friesland und unternahm auch Fernfahrten durch Europa, bis nach Berlin, Trier, Passau, Prag und sogar Budapest.
Das Boot Munot fuhr zudem auf der Nordsee in den Küstengebieten (sogenannte Waddenzee) zwischen der Nordküste der Niederlande und den friesischen Inseln, beispielsweise nach Terschelling.
Nachdem Herr Hofstra sein Geschäft aufgab und das Schiff seinem Sohn überließ, wurde das Boot Munot zum Verkauf angeboten. Jan Hofstra verstarb unerwartet im Jahr 2015. Im März 2017 ging die Munot in den Besitz der SRF Shipbuilding in Harlingen über.
Rekonstruktion
Unsere Gesellschaft Plavby Pálava kaufte das Boot Munot im Jahr 2018. Es dauerte 2,5 Jahre, bis Munot aus den Niederlanden zu den Novomlýnské-Stauseen transportiert wurde und soweit restauriert werden konnte, dass sie wieder fahrbereit war.
Eineinhalb Jahre stand sie in Pasohlávky trocken und ein großer Teil des Unterwasserbereichs des Bootes wurde restauriert.
Derzeit stehen noch Arbeiten an den Innenräumen aus, doch selbst jetzt ist Munot ein wunderschönes Boot. Die Restaurierung der Innenräume wird schrittweise fortgesetzt. Das Unternehmen bemüht sich, dem Boot seine verborgene Schönheit und seinen Luxus zurückzugeben.
OSOBNÍ MOTOROVÁ LOĎ VĚSTONICKÁ VENUŠE
Příběh plavidla
Loď Věstonická Venuše byla vyrobena v roce 1963 v loděnicích VEB ve městě Laubegast v Německu. Až do roku 1999 jezdila jako přívoz na řece Labi v německém městě Pirna. Poté sloužila pod jménem Renata jako vyhlídková loď pro turisty na řece Vltavě v Praze. Od roku 2002 jezdí na Mušovské nádrži vodního díla Nové Mlýny. Loď je ocelová a 14,04 metrů dlouhá. Šířka lodě je 3,32 m, nejvyšší přípustný ponor 0,75 m.
V roce 2015 byla provedena celková rekostrukce strojovny a nyní je Venuše poháněna marinizovaným motorem Zetor. To poskytlo lodi nesmírné výhody, neboť motor se velice snadno a lacino udržuje a spravuje. Náhradní díly jsou levné a snadno dostupné. Plavidlo je velice dobře manévrovatelné a motor nemá žádné problémy s chlazením ani v horkých dnech. Dosahuje rychlosti plavby až 14 km/hod, a to není málo. V roce 2021 zůstala přes sezónu na suchu a na podzim je plánována rekostrukce exteriéru a interiéru.
O jménu lodi Věstonická Venuše
Věstonická Venuše je vypálená hliněná soška, která byla objevena Karlem Absolonem v roce 1925. Byla nalezena na sídlišti lovců mamutů mezi dnešním Pavlovem a Dolními Věstonicemi. Replika Věstonické Venuše je vystavena v archeologickém muzeu v Dolních Věstonicích. Originál sošky je v Moravském zemském muzeu v Brně. Venuše byla v době nálezu stará asi dvacet šest tisíc let. Kolem ní ležely úlomky mamutích kostí a kamenných nástrojů. Dlouhá léta ji odborníci považovali za výraz mužského umění naplněného sexuální symbolikou. Dnes jsou tyto názory překonané. Slavná Věstonická Venuše tvořila, jak se zdá, součást obřadního rituálu vzdáleného běžnému životu. Důkazem je materiál, z něhož je vyrobena. Hliněné předměty při nešetrném vypalování v peci popraskají nebo explodují. Věstonická Venuše je vymodelována z místní hlíny, která je vůči popraskání maximálně odolná. Přesto jsou na ní velmi znatelné praskliny, které zřejmě autor při modelování vyhotovil. Unikátní je také otisk prstu, který na jejích zádech zanechal. Soška mohla například sloužit k věštění budoucnosti.